Jak jsem nepřišla k úrazu

10.04.2018

Jsem milovnicí a vášnivou tanečnicí argentinského tanga. Moje záliba prorostla v jistou závislost, kterou jsem pojmenovala "tango vášeň". Před nějakou dobou jsem jela na maraton argentinského tanga do polské Toruně. Byl to můj první maraton a jako správná nadšenkyně jsem tančila a tančila, co nohy stačily. 

První den skromněji do 2 hodin ráno, další den však již do ranního rozbřesku.

Moje nožky na 10 cm podpadcích to pořádně odnesly. Nejen to, že jsem jen ztěží zouvala botky. Horší byla chůze naboso :-). Zachránil mě místní kbelík napěchovaný ledem. Jelikož takových bláznu a nadšenců jako já byla celá řada, musela jsem si počkat na příležitost schladit unavené nožky v ledové lázni. Nejprve křečovité úsměvy připomínající mlčení jehňátek, následně vzdechy bolesti a výdechy úlevy rozprostírající se nejen mými bolavými končetinami.

Po této ledové terapii jsem konečně byla schopná se dopravit do postele a ulehnout k vytouženému spánku.

Argentinské tango

Další den

Ráno jsem v koupelně potkala postarší ženu, která mi začala vyprávět příběh svého bolavého prstíku, který potřeboval již lékařský zásah. Odpoledne jsem potkala paní, která si ztěžuje na bolavou nožku a třetí paní již chodila jen v pantoflích.

Tyto signály něco ukazovaly. Proto jsem začala být lehce opatrnější v mém tanečním nadšení.

V 1 hodinu ráno přišel silný vnitřní impuls. Sundala jsem své krásné lodičky a posadila jsem se na pohodlné křeslo umístěné na kraji tanečního parketu. Zbývala poslední hodina milongy (místo, kde se tančí tango).

Impuls byl natolik silný, že jsem si uvědomila, jak to mohlo dopadnout.

Zcela jistě bych neodešla po dvou zdravých nožkách. Ovšem, můžete si myslet, že je to jen spekulace, avšak naše vnitřní vedení nás vždy upozorňuje. Ne vždy si však chceme všímat upozornění či vnitřních impulsů.

Věřím, že prožíváte své příběhy, kde Vám vnitřní pocit říká, co máte udělat. Pak nastoupí hlava, která vše analyzuje, argumentuje a přesvědčí vás, že je to iracionální. Přece se nemůže nic stát.

Později však přichází uvědomění, že jsme to tak nějak cítili a ono se to překvapivě stalo!

Věřte svým pocitů a impulsům. Vedou Vás tím správným směrem i když tomu někdy sami nerozumíme.

A proto životu a intuici zdar :-).